Já jsem vybral špinavé prádlo od všech a zašel s ním do Laundry s tím, že jsem doposlal nějaké pohledy a dorazil zpět na hotel. Veronika mezi tím nakoupila nějaké jídlo a pití pro Jirku aby nám přežil.
Vypakovali jsme se na snídani asi kolem deváté a vybráno jsme měli již předem. Restaurace Chill vypadala výborně. Veronika si dala snídaňové menu s freshem, tousty s džemem a máslem. Já jsem si dal palačinku s banánem a čokoládou a Janča si dala Honey Courd.
Vše bylo výborné, jen Janča svůj tvaroh s medem nedokázala sníst. Mě ani Veronice to také nechutnalo.
Na snídani jsme byli docela dlouho, ale pořad bylo dost času na výlety, které máme naplánované. Vyšli jsme směr vlakové nádraží, kde jsme šli opačným směrem než včerejší den. Namířeno jsme měli na železnǐcní most, který byl od stanice vzdálený něco kolem 6km. Cesta utekla velice rychle, na místo jsme dorazili v 11:55, kde byli nějací turisti a dva mladí místňáci. Ti nám řekli, že v poledne tudy pojede vlak, že máme štestí. Ptali se odkud jsme a když jsme řekli, že z České republiky, tak ten starší vybalil pár českých slov. Zvali nás k sobě na čaj, ale my měli namířeno po nafocení vlaku na Little Adam's Peak.
V dálce jsme slyšeli troubení vlaku, tak jsme se připravili na nejlepši pozice pro focení a cvakali a cvakali. Po nafocení pokračujeme dál, celý šťastni, že jsme nefotili most bez vlaku.
Pokračujeme po kolejích, až na cestu, která vede k hlavní cestě, kde jsme si dali sraz s Jirkou. Trochu jsme se zapovídali a přešli odbočku, ale to se ukázalo jako malá výhra a bonus. Objevili jsme menší vodopád.
Cestou od kolejí se strhl neskutěcně silný déšť. Vybaveni pláštěnkami a deštníkem míříme na místo setkání s Jirkou, ten čekal přibližně 10 minut u odbočky na čajové plantáže.
Nabíráme Jirku a za stálého deště jdeme k vrcholu. Cestou potkáváme Hotelové Spa, kde jsme se na chvilku zrdželi a počkali jestli se déšť nezmírní. Z venku to vypadalo na lépe zařízený domek, muž co zde pracoval nás pozval dál a nám všem uvnitř spadli čelisti. Uvnitř vše čisté a připravené na masáže a relax. Výhled za pěkného počasí zde musel být dokonalý.
Déšť neustal a navíc se k dešti začal tvořit opar. Rozhodli jsme se, že je zbytečné se škrábat k vrcholu, kde nic nebude vidět. Otáčíme se a jdeme zpět na hotel. Na hotelu si dáváme sprchu a hodinku odpočinek. Mě se spát nechtělo, tak jsem vyrazil pro oblěcení, které jsme si dávali vyprat. Cestou kupuji nějaké dárečky pro všechny členy výpravy a dávám si svačinu. Kupuji si rohlík, chuťově český loupák s vajíčkem, cibulí a čímsi zeleným. Již jsem to měl, proto vím do čeho jdu. Bohužel, zde to zelené cosi zelené je brutálně pálivá paprička. Pulku jsem jí snědl a druhou půlku vyplivnul a asi během pikosekundy jsem se orosil uplně všude. Asi 5 minut jsem to rozdýchával a pak jsem do sebe dostal zbytek rohlíku, ale už bez papričky. Na hotelu předávám oblěcení a dozvídám se, že Jirka nás nepodpoří na večeři.
Jdeme bohužel bez Jirky. Jelikož jsme s restaurací Chill byli spokojeni, tak jsme se zavítali i na věceři. Přišli jsme přibližně v šest hodin, což bylo ideání, měli pro nás na výběr z posledních tří stolů. Zbylé stoly byli během 5 minut obsazené a bylo beznadějně plno. Kdo by to nečekal, když byly Vánoce.
Sedíme u stolu, kde vidíme prakticky do kuchyně. Překvapením bylo, že otevřená kuchyně nijak nebyla cítit.
Janča si dává česnečku a řízek s bramborovým salátem, Veronika burgr s hranolkami a já česnečku a steak s šťouchanými bramborami. K pití volím mojito. Polévka výborná, mojito také, vše vypadá dobře. Jediné hlavní jídlo bude překvapení.
Ano, opravdu je. Janča dostala řízek, který nebyl obalený, jelikož nemají pěcivo ze kterého by vzali strouhanku. Salát, ten byl takový jednoduchý, ale chuťově do toho, na který jsme zvyklí měl daleko. Veroniky burger byl bez chyb a moje jídlo také, ale příloha byla poněkud malá.
Dali jsme se do jídla, každý popisuje své chutě a mě znovu polévá horko, stejné jako z rána. Jelikož jsem začal vyjídat papriku, kterou jsem pravděpodobně měl i zde v jídle, tak jsem si šel na záchod vypláchnout pusu a utřit pot z čela. Jinak jídlo vynikajíci.
Veronika si všimla, že za mnou si dala jedna paní stejné jídlo, tak jsme čekali na reakci. Byla stejná jako u mě, polilo jí horko a odběhla na záchod, zbytek dojídal manžel.
Já si dávám ješte dezertík, orindž čizkejk. Byl šíleně sladkej, ale i tak výbornej. Do restaurace chodilo víc a víc lidí, kteří postávali v uličce a čekali, než se uvolní místo. Nevysedáváme, platíme a odcházíme na hotel.
Jelikož Jirka spí, tak jdeme spát a připravit se na ranní přesun.
Žádné komentáře:
Okomentovat