Cestou zastavovalo spousta tuktuků, ale my máme nohy, proto jsme pokračovali po svých.
Poslední úsek cca 500 metrů bylo po pláži. Na začátku tohoto úseku jsme potkali skupinku čtyř kluků, kteří se k nám tak nějak přidali. Jeden z nich, co nejhůře mluvil anglicky, tak si chtěl nejvíce povídat. Ptal jsem se ho, jestli tu stále žijí krokodýli a on říka "yes, crocodile rock". Jeden z nich říká ne a druhý ano, takže nevíme zda tu nějací žijí, či ne. Vědí, že ke skále chodí pít sloni, ale my neměli to štěstí nějakého vidět.
Crocodile rock
Dostat se na skálu znamená přebrodit vyústění meší řeky. Kluci ukazují, že je to po pás. Nevypadá to jako po pás, ale chceme tam jít, tak se objetuji a jdu se brodit. Jsem v plavkách, takže voda nevadí. Voda je relativně studená a má barvu kakaa. Udělám 3 kroky a už jsem po pás ve vodě, otačím se na místní kluky a ptám se ještě jednou jak je to hluboké. Najednou ukazují nad prsa. Vypadá to, že tam asi nikdy nebyli. Pokračuji a dělám další krok a už nestačím. Proud je relativně silný, proto to rychle přeplavu a snažím se vyškrábat na oslizlou skálu. Když jsem na druhé straně, tak vybíhám nahoru a rozhlížím se po další variantě překročení řeky. Bohužel jsem nic nenašel. Jediné co jsem zahlídl byla bouřka, která přicházel velice rychle a nikdo si jí nevšiml. Proto slezám dolů a plavu zpět.
"Brod" byl trochu hlubší, než tvrdili místní.
Oblíkám se a vyrážíme přímo do nejhoršího deště. Ukrýt se nebylo kde, byli jsme na pláži, tak jsme se připravili na to, že pěkně zmokneme. Když jsme došli do obydlené části, kterou jsme znali z předchozího dne, tak přestalo pršet a začali znovu vylézat děti chtějíc bonbóny, propisky a peníze.
Dorazili jsme zpět na hotel, kde jsme se převlékli a vyrazili do Pottuvil na oběd a vidět i další pláže. Teď již vyzbrojeni pláštěnkami a deštníkem. S přibývajícím hladem nám cesta utíkala velice pomalu. Cílu jsme dosáhli přibliženě za slabší hodinku. Cestou jsme potkali stádo bůvolů, které se vesele promenádovali přes hlavní silnici. A v Pottuvil pár krav pobíhalo městem. Měli jsme ukrutný hlad a když začalo lehce poprchávat, tak jsme zapadlo do první restaurace, kterou jsme viděli.
Chtěli jsme si vybrat jako v bufetu, co by nsme chtěli. To ale místní kjchař nechtěl. Říkal, ať se posadíme. Sedli jsme si ke stolu, ale to se místním nelíbilo, protože nebylo kam nosit jídlo. Naservírovali na talíře a do misek vše co zde měli.
Řikali jsme, že devadesát procent z toho nechceme, ale nedali si říct. Já s Jirkou jsme si dali rýži s kari a Veronika s Jančou pouze stehna kuřecího. Chtěli jse zaplatit, tak přinesli účet na 2000R. To nám přišlo moc, prtože jsme skoro nic neměli. Při placení jsme se tedy ptali ať nám to rozpočítá. Naúčtoval nám navíc rýži pro holky a za stehno chtěl 150R. Prostě z nás chtěl vytáhnout peníze. Tak tedy platíme poníženou částku 1500R a naštvaní odcházíme.
Chtěli jsme dojít na pláž, ale bylo to relativně daleko a chtěli jsme si odpočinout, protože jsme toho již za celý den dost nachodili. Nakoupili jsme si a šli sehnat tuk tuk na cestu zpět.
Před nádražím jsme se ještě ptali na autobus, kterým jsme chtěli jet druhý den ráno. Jelo nám to brzy ráno v 6:30, což pro nás znamená brzké vstávání. Ani jsme nemuseli hledat tuk tuk, protože k nám přišel tuktukář, kterého jsme odmítli v den přijezdu do Pottuvil. Za 150R nás hodil k hotelu. Ptal se kam máme ráno namířeno a chtěl nás ráno odvést za 300R na nádraží. To jsme odmítli a řekli jsme mu, že to zvládneme autobusem.
Před večeří se Jirka bavil s majitelem a zjistil, že vůbec nemusíme shánět tuk tuk, protože autobus staví přímo před hotelem a otáčí se v Pottuvil. Navíc nám dal doporučení na ubytováni v Elle, kam jsme měli naplánováno odjet následující den.
Na věceři jsme šli na stejné místo, jako předchozí den, aby Veronika nepřišla o nejlepší fresh juice jaký jsme doposud měli. Dáváme si klasiku kotu rotti a nako dezert palačinku s banánem, kokosem a medem.
Po příchodu na hotel dáváme pár her Bangu a jdeme spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat