Holky samým plánováním usnuly, tak jsme s Jirkou naplánovali výlet do Dambuly za největším zlatým budhou...
Ráno vstávačka před sedmou, klasické balení a cesta na autobusové nádraží. Autobusy do Dambuly jezdí často a jsou dobře značené. Nakupujeme na cestu nějaké pečivo a ovoce a nasedáme do autobusu. Pečivo zabalené ve školním sešitě opravdu pobavilo.
Za cca hodinu vystupujeme v Dambule před obřím zlatým budhou. Vyndavám mango a začínám si ho odkrajovat. Přicházíme před budhu a už se k nám začínají slézat opice. Neskutečně drzé a relativně velké chtějí Jirkovo jablko. Jirka mu dává kousek a potom chce další a další. Jelikož jsem držel mango, tak mi bylo jasné, že po mě budou chtít taky. Sotva jsem se na to připravil, tak po mě zezadu jedna skočila a chytla mě za ruku, ve které jsem držel mango. Trochu se lekla a uskočila, ale já byl poměrně víc vystrašený než ona, tak jsem jí tu půlku manga hodil. Stáli jsme na malém prostoru obklopeni opicemi, tak jsme popošli dál na volnější prostranství. Janča držela odpadky v igelitové tašce, nic netušíc byla oloupena o tašku s odpadky od menšího opičáka. Ten se ihned pustil do hodování. Co mu nevonělo odhodil a co se dalo dojíst, tak doslova dojel.
Opičák se svým lupem
Už nemáme co by nám ukradli, tak pokrǎcujeme dál před budhu.
Obcházíme budhu a pokračujeme po schodech vzhůzu až k kamenému chrámu, který je celý ve skále a nachází se zde mnoho kamenných budhů. Za vstup do chrámu chtějí 1500R, ale vzhledem k tomu, že nám to nic neříká a budhu jsme viděli již dole, tak jdeme zpět dolů. Jdeme pěšky na autobusové nádraží cca 2,5 km. Začíná být velké vedro a cesta s plnými batohy zǎcíná být nekonečná. Na nádraží si dáváme nějaké to jídlo a hledáme autobus do města Sigiriya.
Autobusem za 160R /4os se vydáváme na cestu. Měla trvat hodinu a půl, z toho 15minut jsme čekali na naháněče z autobusu, který si šel koupit sváču.
Před výstupem z autobusu se mě naháněč ptá kde budeme spát. Bohužel to jsme nevědeli, tak mi předává vizitku a my vystupujeme.
Jdeme směr Pidurangala kolem budhistického chrámu až ke skalním vykopávkám a menšímu chrámu ve skále. Cestou se nás chytli dva psi, kteří očekávali, že něco dostanou. Po skálou platíme 300R a necháváme si zde batohy.
Začínáme stoupat k vrcholu, nejdřive po kamenných schodech, které se postupně mění v kamení a na některých místech pouze hlína a husté stromy. Po 20 minutách jsme u velkého ležícího budhy, kde potkáváme skupinku čechů vedených průvodcem. Cesta nekončí, pokračujeme dále vzhůru až na vrchol. Pořád pronásledováni psími otravy, kteří se neustále pletli pod nohy zdoláváme veškeré překážky. V žabkách se to ale šplhá... Jednu pasáž už psi nezvládli, tak ničím a nikým nerušeni dosahujeme vrcholu. Máme super výhled na Lions Rock, na který se platí vstup 3000R a dle některých blogů ten pohled z ní není tak dobrý jako z vrcholu Pidurangaly. Během focení na vrcholu se z ničeho nic objevil na vrcholu i jeden ze psů. Udělali jsme první sérii fotek a vidíme, že mraky s deštěm jdou velice rychle. Sotva jsme si dali skupinovou fotku zǎcalo pršet. Utíkáme se schovat pod jediný balval, který na vrcholu byl. Přibíhá i rodinka srílaňcanů, kteři byli na vrcholu před námi. Máme chvilku čas a proto si dáváme sušenky a ovoce. Rodinka si začíná zpívat a tleskat. To by nebyla Janča aby se nepřidala, která mimochodem ze srandy roztleskala letadlo do Dubaje. Po chvilce po nás posunky chtějí i něco od nás. Dáváme kočka leze dírou a prší prší. Zpívají ještě jednu a je po dešti.
Rodinka se vydává směrem dolů a my si dáváme druhou sérii fotek. Kocháme se ještě dalšich 20 minut a protože bude brzy tma, tak se vydáváme dolů.
Za námi Lion Rock, pohled z Podurangaly
Pod skalnatým úsekem na nás čeká i druhý otrava a plete se nám po nohama cestou dolu. Pod horou čekají dva kluci, kteří dostali tip od naháněče z autobusu. Nevědeli jsme kde s blížící se tmou budeme spát, tak jsme dali týmovou poradu. Říkam jim, že chceme večeři s ubytování za 5000R pro všechny. Plus samozřejmě odvoz na hotel. Zavolal svému otci a ten řekl ok. Tak jsme si tedy plácli, Jirka s holkama naskákali do tuk tuku. Já s tím druhým sedl na motorku a vyrazili jsme. Jeli jsme po písčité cestě kterou jsme pod horu přišli. Říká mi ať se držím, že zná zkratku a zajel do lesa. Přes kořeny a blátem se proplétal, jako by mi chtěl ukázat jak mu to jde. Cesta trvala tak 5 minut. Vyhazuje mě prě domem, který je uprostřed ničeho a odjíždí pryč.
Bavím se s majitelem a ten mi říká, že je bratr naháněče z autobusu. Tak jsem si poskládal v hlavě všechny puzzlíky a konečně chápu, kde se vzali ty kluci pod horou. Prohlížím pokoje a vše vypadá docela dobře. Mezitím dorazil tuk tuk s holkama a Jirkou. Objednáváme večeři na 18:30 a jeeme se po náročném dni osprchovat a lehce odpočinout.
K večeři máme salát skuřetem a nudlemi. Během večeře se neskutěcně rozpršelo. Probíráme celý den, smějeme se opicím a výšlapu. Přichází dezert, papaya a vodní meloun. Přichází majitel, zda nám chutnalo a jestli si dáme místni Arak jako longdrink za 400R. Arak jsme chtěli ochutnat, tak první forma bude nějaký mix s freshem.
Vypadá to opravdu jako fresh, akorát je dost silný. Znovu plánujeme dalši den. Jsou dvě varianty, ale ty se vymyslí ráno.
Žádné komentáře:
Okomentovat