Den 7 - Arugam Bay a okolí

Jako každý den vstáváme brzy, protože světlo je tu pro nás drahé a my toho potřebujeme vidět co nejvíce. Balíme rozvěšené věci, které nám navlhli a byli mokré z předchozích dní. Jsme ready, vychazíme přes balkón a schodiště do ulice. Skrze palmové listy nás vítá sluníčko, přesně takto jsme to chtěli. Ujeli jsme před deštěm k oceánu. Jdeme přibližně 1km na autobusové nádraží, město se probouzí a všichni na nás koukají jakoby jsme byli z Marsu.

Na nádrží jdeme do stejného obchodu, jako včera večer a dáváme si nějaké to pečivo před cestou. V televizi koukám na záplavy, ale vzhledem k tomu, že v obchodě mi nikdo není schopný odpovědět kdy a kde to je, tak se přesouváme přes cestu a jdeme hledat náš spoj. 

Našli jsme správný autobus, který sice nejede do Arugam Bay ale pouze do Pottuvil, což je 2,5km severně od Arugam Bay. Po 10 minutách jízdy autobus sjel z nádherné nové silnice na silnici, která byla spíše štěrkovou cestu pro pěší mezi baráčky. Už ani nevím jak dlouho jsme se kodrcali, ale dokodrcali jsme se do Pottuvil.

Přijíždíme na autobusové nádraží a na hlavní ulici, která protíná město je připraveno asi 30 tuk tuků v jedné řadě. Naše barva pleti funguje jako magnet. Autobus ještě ani nezaparkoval a už se hrnou řidiči tuktuků a mávají na nás. Snažime se vystoupit a v tu chvíli nás oslovuje první řidič, přímo v autobuse. To se nám ještě nestalo. Je tu po sezóně a asi nemají z koho tahat peníze. 

Vystupujeme a už padají nabídky. Nás ale nezajímal odvoz, ale spíše ubytování. Dostali jsme nabídku za 1500R za pokoj pro dva, což bylo super, po chvilce snižuje na 1300R. No teď odvoz, to padla nabídka za 250R. Chtěli jsme maximálně 150R, ale než jsem něco stačil říct, tak si asi 4 tuktukáři prohodili mezi sebou pár slov. Těm jsme vůbec nerozumněli, ale jediné co bylo podstatné pro nás byl ping pong s cenami. 250, 200 a nakonec jeden řekl 150. Poté přešli do "angličtiny" a řekli 150R, my řekli ano tomu co za námi přišel do autobusu a našel ubytování. Ale to jsme byly 4 a my chtěli pouze jeden tuk tuk. Poslední tuk tukář, co to ještě nevzdal řiká, že nás vezme všechny. Načež ten, co nabídl ubytování říka, že všichni 4 za 150R plus ubytování za 1000R za pokoj.

Naskakujeme k němu ve čtyřech vzadu a vyrážíme. Zbylých x tuktukářů se usmívá a jen jeden je naštvaný. Za městem mi říká ať jdu dopředu, že tady už neni policie. Cesta trvala tak 5 minut, což se dalo dojít pěsky. 

Ubytováni je z jedné strany lemováno pláží a z druhé hlavní silnicí. 

Náš spodní pokoj, Jirka s Veronikou spalali hned vedle.

Přivítal nás jeden mladý muslim, který uměl výborně anglicky. Ukázal vcelku pěkný pokoj a druhý který byl v druhé budově, která patřila jeho příbuznému. Jdeme se ješte kouknout na pláž a rozmyslet si to. Chtěl za pokoj 1500, říkáme mu, že to tuktukář nám slíbil 1000R. Majitel odvětil, že teda jo, že to je ok, ale at´ to nikomu neřikáme, obzvlášť ne sousedům. 

Poprvé jsme vyplňovali nějaké papíry ohledně ubytování.

Převlíkáme se a jdeme na pláž, prohřát po pár chladnějších dnech naše kosti. S Jirkou koukáme na vlny, protože si chceme půjčit surf. Díky dlouhotrvajícim dešťům se veškerá voda valila do oceánu a tvořila krásné kakao. Nejdřive jsme se šli projít po pláži.

Místní rybáři se svým úlovkem. 

Pomáháme vytáhnout loď na břeh.

 Narazili jsme na jednu surf school, kde byli dva lidi. Barman a  surfař Dean z JAR. Dali jsme se do řeči, byl na Srí Lance 5 dní a dnešek je prvním dnem, kdy vidí slunce. Poradil nám, že kousek dál jsou super vlny, tak se tam šli projít. Pokračovali jsme tedy na doporučení dál. V domnění, že v dáli jsou super vlny a jsou tam nějaké domky, kde si snad půjčíme prkno se naše procházka změnila v menší výlet. Ušli jsme po rozpálené pláži asi 3 km. Bohužel tam byly pouze domy rybářů a nic víc. Zpět se nám už nechtělo jít po pláži, tak jsme šli po silnici. Procházíme ulicí, kde postupně začínají vylézat děti a chtějí bonbóny, poté propisku a některé dokonce i peníze.

Během této procházky nám lehce vyhládlo. Tak se uchylujeme do jedné restaurace na začátku Arugam Bay, která vypadá vcelku obstojně. Ja si dávám beef rotti, Jirka nudle se zeleninou, Janča  kotu rotti a Veronika salát. Jídlo nosí postupně v dosti velkých intervalech. Veronice dokonce přinesli něco jiného, tak proběhla reklamace. Jídlo nebylo nijak exkluzivní, proto jsme sem už nezavítali.

Bylo poledne, proto jsme si s Jirkou řekli, že si teda ty surfy teda půjčíme. Zašli jsme tedy do surf school, kde byl jsme potkali Deana a tam si půjčili 2 menší prkna za 1000R obě na zbytek dne. Holky si lehli na lehátka před jeden z hotelů, kde usnuli na poměrnou část dne. My s Jirkou zkoušeli štěstí v kakau. Naše pokusy nebyly nijak slavné, ale na odpolední zábavu to stačilo.

Věcer chceme jít na jídlo znovu někam na místní kuchni. Veronice ale není moc dobře, proto zůstává na pokoji a vyrážíme pouze ve třech. 

Jdeme do restaurace, která byla přímo naproti té, kterou jsme zavrhli. Každý si dáváme fresh, já kalamári s rýží. Jirka rotti  a Janča palačinku  s banánem a medem. Vše výborné, naprostá spokojenost, platíme každý okolo 500R a jdeme na hotel.

Veronika se cítila trochu lépe tak jsme si u nás na pokoji dali partičku bangu a šli spát.