Den 1 - Přistání, zmatek, tuk tuk

Přílet něco po páté ráno na letiště Bandaranaike vzdáleného od hlavního města Srí Lanky Colomba cca 2 hodiny. Po výstupu z letadla nás do obličeje šlehla prádelna, která nás pravděpodobně bude provázet každý den. Razítko do pasu, vízová kontrola a vyzvednutí věcí, které na páse přijeli, naštěstí v pořádku. Vypadalo, že nebudeme mít žádný problém až do chvíle, kdy jsem si chtěl vybrat a všechny letišťní bankomaty mi odmítly vydat peníze. Půjčil jsem si proto od Jirky, který se smál, protoze si zrovna vymenil slusne množství peněz. Ještě jednou zkouším kartu, při platbě za sim kartu, a povedlo se.

Vycházíme ven, kde dostáváme první masáž od naháněčů tuk tuku, autobusů a řidičů taxi, kteří střílejí neskutečné částky za odvoz. Nenecháváme se zlomit a pokračujeme pěšky na autobusové nádraží. Cestou kupujeme vodu a ptáme se místních na cestu. Ve vsech průvodcích se dotete, že všichni mluví anglicky, tak to vůbec není pravda. Odkývou nám vše na co se zeptáme a ukaží na jednu ze světových stran. V očich je vidět, že by rádi pomohli, ale jazyková propast je příliš velká.

Nakonec jsme dostali jasnou odpověd, že stojíme na správne straně a můžeme nasednout do jakéhokoliv autobusu, který přijede. Za 5 minut přijel autobus, ve kterém byl značně vysmátý naháněč (člověk, který prodává lístky a hlásí kam autobus jede). Byl rád, že právě do jeho autobusu nastoupili 4 zmatení běloši. Nechtěl zaplatit a proto v klidu hledáme místa a jdeme si sednout. Po pár minutách k nam prichszi naháněč a šeptá 1000 rps. Mezitím náš řidič po několikáté předjíždí přes plnou čáru s rukou na klaksonu. Pouzije ho snad 200 krát častěji než ho já použiji za celý rok.

"Si upad ne?". Říká Jirka a ihned začínáme počítat, kolik to tak opravdu může být. Ptáme se i lidí v autobuse, ale nikdo není schopen pomoci, protože nikdo nemluví anglicky.

Kousek od Jirky si nasedl starší pán, který držel anglicky psané noviny. Netrvalo dlouho a pán nám dal spoustu rad a řekl orientační cenu nad kterou nemáme jít. Cesta nás vyšla na 100R, při placení jsem mu popřal hezké Vánoce, protože my i on věděl, že jsme mu dali víc než bylo třeba.

V Colombu na vlakovém nádraží kupujeme lístky do Hikkaduwi (západní pobřeží, jižně od Colomba) a jdeme si dát první jídlo na Srí Lance. Obcházíme stánky, ze kterých na nás vykřikují prodejci, at´ jdeme právě k nim. Vybráno máme a usedáme ke stolu, ke kterému nám za chvilku obsluha přináší tác plný smažených placek, trojúhelníků a plněných taštiček. Dáváme si od každého kousek a zjišťujeme, že i pečivo dokáže být pěkně ostré. Platíme co jsme snědli a zbytek obsluha odnáší.

 

Po příchodu na nádraží se jdeme převléci z dlouhých kalhot na toalety, které byly vyhrazeny jen pro turisty. Zajímalo by mě, jak vypadají ty druhé, protože tyto nepatřily zrovna k nejčistším.

Vlak dobíháme jen tak tak, pochopitelně narvaný až k prasknutí.

 

My cestujeme 2.třídou, ta byla o trochu lepší.

Holky už čekaly na nástupišti, kde je stihl oslovit Hansa. Jeden z místních, který vlastní rodinný hotel kousek pod Abalangodou. Dle fotek místo pěkné, kniha hostů plná pozitivních vzkazů, tak proč to nezkusit. 

Bylo to cestou, proto jsme se s ním domluvili, že nám zaplatí autobus a cena bude 1500R za dvoulůžkový pokoj. Cesta vlakem trvala 3 hodiny a jelikož jsme byli dost vyčerpáni, tak jsme postupně usínali v uličce. Vystupovali jsme o něco dříve ve městě Ambalangoda, kde jsme přestoupili na autobus a pokračovali do Hansova domu. 

Hansův dům na pláži.

Dům byl opravdu na pláži, s větrákem a ucházející koupelnou. Vše, co jsme hledali, jsme našli a proto rychle do plavek a na pláž. Hansa nás na pláž dovedl. Zde s námi domluvil srí lanskou večeři u něj doma. Zbytek odpoledne jsme se váleli na pláži a relaxovali. Jeden z místnich podnikatelů nám půjčil surf, ale vlny byly pouze nad mrtvými korály, které byly vhodné tak na šnorchlování. Další zábavou byla želva na provázku. Místní ji pořád tahali ven z vody, aby ji ukázali turistům.

Michael

Na 18:30 měla být večeře, ale před ní nám Hansův pomocník připravil kokos. Kokosové mléko bylo zvláštní a dužnina z něj taky. Ještě než jsme dopili tak nám manželka Hansy přinášela večeři. 

Rýže, tuňák, čočka, brambory, lilek s rybičkami, lusky a zelenina.

Po večeři jsme naplánovali další den a po náročném dni sli spát.