Vycházíme ven, kde dostáváme první masáž od naháněčů tuk tuku, autobusů a řidičů taxi, kteří střílejí neskutečné částky za odvoz. Nenecháváme se zlomit a pokračujeme pěšky na autobusové nádraží. Cestou kupujeme vodu a ptáme se místních na cestu. Ve vsech průvodcích se dotete, že všichni mluví anglicky, tak to vůbec není pravda. Odkývou nám vše na co se zeptáme a ukaží na jednu ze světových stran. V očich je vidět, že by rádi pomohli, ale jazyková propast je příliš velká.
Nakonec jsme dostali jasnou odpověd, že stojíme na správne straně a můžeme nasednout do jakéhokoliv autobusu, který přijede. Za 5 minut přijel autobus, ve kterém byl značně vysmátý naháněč (člověk, který prodává lístky a hlásí kam autobus jede). Byl rád, že právě do jeho autobusu nastoupili 4 zmatení běloši. Nechtěl zaplatit a proto v klidu hledáme místa a jdeme si sednout. Po pár minutách k nam prichszi naháněč a šeptá 1000 rps. Mezitím náš řidič po několikáté předjíždí přes plnou čáru s rukou na klaksonu. Pouzije ho snad 200 krát častěji než ho já použiji za celý rok.
"Si upad ne?". Říká Jirka a ihned začínáme počítat, kolik to tak opravdu může být. Ptáme se i lidí v autobuse, ale nikdo není schopen pomoci, protože nikdo nemluví anglicky.
Kousek od Jirky si nasedl starší pán, který držel anglicky psané noviny. Netrvalo dlouho a pán nám dal spoustu rad a řekl orientační cenu nad kterou nemáme jít. Cesta nás vyšla na 100R, při placení jsem mu popřal hezké Vánoce, protože my i on věděl, že jsme mu dali víc než bylo třeba.
V Colombu na vlakovém nádraží kupujeme lístky do Hikkaduwi (západní pobřeží, jižně od Colomba) a jdeme si dát první jídlo na Srí Lance. Obcházíme stánky, ze kterých na nás vykřikují prodejci, at´ jdeme právě k nim. Vybráno máme a usedáme ke stolu, ke kterému nám za chvilku obsluha přináší tác plný smažených placek, trojúhelníků a plněných taštiček. Dáváme si od každého kousek a zjišťujeme, že i pečivo dokáže být pěkně ostré. Platíme co jsme snědli a zbytek obsluha odnáší.
Vlak dobíháme jen tak tak, pochopitelně narvaný až k prasknutí.
My cestujeme 2.třídou, ta byla o trochu lepší.
Bylo to cestou, proto jsme se s ním domluvili, že nám zaplatí autobus a cena bude 1500R za dvoulůžkový pokoj. Cesta vlakem trvala 3 hodiny a jelikož jsme byli dost vyčerpáni, tak jsme postupně usínali v uličce. Vystupovali jsme o něco dříve ve městě Ambalangoda, kde jsme přestoupili na autobus a pokračovali do Hansova domu.
Dům byl opravdu na pláži, s větrákem a ucházející koupelnou. Vše, co jsme hledali, jsme našli a proto rychle do plavek a na pláž. Hansa nás na pláž dovedl. Zde s námi domluvil srí lanskou večeři u něj doma. Zbytek odpoledne jsme se váleli na pláži a relaxovali. Jeden z místnich podnikatelů nám půjčil surf, ale vlny byly pouze nad mrtvými korály, které byly vhodné tak na šnorchlování. Další zábavou byla želva na provázku. Místní ji pořád tahali ven z vody, aby ji ukázali turistům.
Michael
Na 18:30 měla být večeře, ale před ní nám Hansův pomocník připravil kokos. Kokosové mléko bylo zvláštní a dužnina z něj taky. Ještě než jsme dopili tak nám manželka Hansy přinášela večeři.
Rýže, tuňák, čočka, brambory, lilek s rybičkami, lusky a zelenina.
Po večeři jsme naplánovali další den a po náročném dni sli spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat