Bus stoji také asi 60R. Po chvilce jízdy začínáme stoupat a vjíždíme do zamlžených kopců. Cestu lemují sesunute balvany a hroudy zeminy. Všude okolo je mlhavo a tak není nic moc vidět. Asi tak po půl hodince jízdy už mlha není tak hustá a občas se nám naskytne výhled přes sráz po pravé straně na protější zeleně zářící kopec. Chlápek vedle se snaží s námi snaží komunikovat, ale není mu moc rozumět. Je to policajt a jede s dětmi do školy nebo tak něco, cestou nám ukazuje kam koukat. Fotíme a točíme, dokud to vidíme. Najednou jsme v Elle a vyskakujeme z busu a prcháme se schovat na zastávku. Ani se nestihnem rozkoukat a už k nám spěcha naháněč s ubytováním. Dáva nám vizitku, ale nejdřív chceme mrknout na doporučeného ubytko. Nacházíme náš kontakt a jdeme se tam podívat, ale v naší cenove relaci vše plno mimo 4 lůžkového pokoje za 3000R. Domlouváme se, že když nic nenajdeme tak ho berem. Na hlavní čeká předchozí naháněč a tak jdeme s ním. Jeho bratr nám ukazuje velmi pěkně pokoje, které jsou tak rok stare a za jeden chce 2000R za noc. Sousedi mají také ubytování, ale nic moc za stejné peníze a tak berem Eden view za konečných 7000R na dva dny za dva pokoje.
První parto a přízemí na sva dny.
Rozložíme mokré věci oblíkneme se a jdeme na jídlo. Mužská část volí klasiku a holky jdou na špagety, vše zaléváme šálky čaje. Opět jsme se přejedli, nabíráme holky a jdeme směr koleje, po kterých se chystáme na Ella rock. Dva barmani nám rádí cestu a upozorňují nás na přijíždějící vlak. Po minutě chůze po kolejích se na nás řítí vláček a tak skáčeme na stranu. Vše proběhlo v klidu a dokonce přestává pršet. Odkloňujeme se na malou vyhlídku s výhledem na Ella gap a vodopády, nějake to foto a pokračujeme.
Po pražcích se jde celkem dobře, ale samotné koleje jsou dost zdeformovane, že se divíme jak po nich muže vůbec něco jet (asi proto jede vlak rychlosti cca 15 km/h). Stále se po kolejích přibližujeme k vodopadu a občas proti nám jdou i turisti. Konečně přestává pršet a dokonce je hodne v dáli vidět i modrá obloha. Přecházíme železniční most a scházíme z kolejí, kolem chatrče a políčka na lávku nad hranou vodopádu. Pokračujeme vzhůru po cestičce odkud se naskýtá krásný pohled na vodopád.
Jdeme dále vysokou trávou, potkáváme nějakého pastevce a ten nám ukazuje cestu na vrchol. Prokoušeme se vysokou trávou a po zablácené cestičce dochazíme až na kraj lesa, kde se před námi otevírá překrásný výhled na skálu a zelené kopce, nad kterými se honí mraky.
Zaznamenáváme to co oči vidí do našich zařízení a pokračujeme vzhůru. Stoupání přes potůček a po kamenech je celkem náročné. Cestou nás předbíhá Dean z JAR, co jsme ho potkali v Arugam Bay a jeho místní průvodce, který předním chvátá nahoru bez jakéhokoliv obutí. Na vrcholu nám dochází proč tak spechali, neboť vše okolo nás pohltili mraky. Nikam dál už nemá cenu pokračovat a tak scházíme trochu jinou cestou skrze čajové keře opět na koleje. Za zvuku ptactva a jiných zvířat dochazime v klidu před zastávku a scházíme z kolejí do města. Zastavujeme se liquer shopu a kupujeme plechovky piva Lion až 8,8%. Rozvěšujeme mokré věci, dáváme sprchu a chvilku odpočinku. Na terase pak dáváme partičku BANGu a otvíráme pivka. Jsou opravdu silná, ale docela chutná a tak jsme za chvíli omameni silou tohoto moku a střílíme po sobe hlava ne hlava. Nakonec celý unaveni upadame do postelí. Pro horní pokoj to byla noc klidná, za to v přízemí to byli galeje. Jirka behem 10ti nocnich návštěv toalety vrátil přírodě všechno co si od ni vzal a to stejnou cestou, cimž neustále budil Veroniku, ktera měla obdobný problém, akorát na záchodě mohla sedět.
Žádné komentáře:
Okomentovat