Jelikož cesta hostitelovým tuktukem do městečka, kde staví autobus směr Anaradhapura nebyla z důvodu zaplavené silnice možná, rozhodli jsme se už více na sever nepokračovat. Hostitel nám alespoň na jeho náklady zajistil odvoz větším tuktukem na zastávku autobusu ze Sigirye, což bylo fér a navíc se neustále omlouval.
Pár kroků a voda byla nad kotníky. Foto, kde je voda po kolena z bezpečnostních důvodů nemám
Zase jsme se přejedli, zaplatili levné jídlo a šli hledat nejlepší spoj do Arugam bay. Mysleli jsme, že pojedeme přes Badullu, což psali i v průvodci, ale byl nám doporučen bus do Ampary a tam přestoupit směr Arugam bay. Stejně jsme se ještě několikrát ptali, ale spíše se nám smáli, kam že to odtud chceme jet. No usedli jsme do malého klimatizovaneho autobusu, zaplatili asi 550R a vydali se na pěti-hodinovou jízdu. Přejezd hor s asi 50 ti serpentýnama a sesuvy půdy jsme si krátili hrou "Když jsem jel na Srí Lanku, vzal jsem si...". Cestou jsme viděli asi tak tisíc a jeden plakát jeho veličenstva prezidenta a nějaké dvě shromazdeni plné deštníků. Poslední 2 hodiny jsme jeli po tankodromu a navíc v totální tmě. Dojeli jsme na nadrazi do Ampary, odkud nečekaně po šesté hodině už žádný autobus směr Arugam bay nejel. Stál tam jen bus do Colombo a autobusy s vojáky. Ptali jsme se co dál, bylo nám řečeno, že vše jede až ráno a tak jsme se zeptali na ubytko a poslali jsme holky se zeptat do občerstvení naproti. Nám někdo nabídl ubytko za 7000R, tak jsme rekli, že jsou blazni, poděkovali a šli za holkama. Paní z obcerstvení vlastnila guest house a nabídla holkám pokoj za 1500R, což byla naše záchrana. Já a Janča jsme si dali luxusní Egg Hoppers (smažené vajíčko v misce z testicka s pepřem), Jirka kottu rotti a Veronika pak chtěla poznat něco nového, tak si za nevěřícího pohledu prodavačky za 20R koupila zabalený zelený list. Od te doby na nás všichni koukali s pošklebujícím se úsměvem, jistě že tušili proč. Veronika rozbalila zelený list ve kterém objevila kus nějakých černých smradlavých uzenych lístků, rozčtvrcené ořechy a divnou růžovou pastu. Otázka zněla co s tim? Paní prodavačka nám prozradila, že to sama nejí a že nám to asi nebude chutnat, ale ukázala nám co s tím. Všichni kolem se usmívali a čekali co se bude dít. Veronika dle instrukcí vše aplikovala do úst a během dvou vteřin vse vyplyvla a začala zajídat a zapíjet. Následně Jirka, já a jedina Janča to vydržela o něco déle. No, byl to hnus velebnosti! Všichni se nám smáli, nabízeli jsme to i vojákům, ale nikdo to nechtěl.
U místních oblíbené žvýkání betele. To vezmete pár listů pepřovníku, přidáte arekové plodu, vápno a kardamon a zažvýkáte si. Rozzáří se vám oči, budete se cítit fajn — a také se začnete výrazněji potit a slintat, což znamená spousty plivání rádoby krvavých slin.
Zaplatili jsme ubytko, odkupuji od majitelr ještě deštník, což se po pár minutach ukázalo jako nejlepší nákup posledních dní. Za chvíli nám byl přistaven na silnici tuktuk, přišel syn pana domácího a říka raději si sundejte obuv, budeme se po kolena brodit k silnici. Po pár minutach jsme se bez větších problemů probrodili na silnici, přes kterou se tu a tam valilo značné množství vody.
Tuktukář nás zavezl asi 3 km na zastávku u Sigirye, kde čekali také nějací místní obyvatele. Asi tak po 10ti minutách, kdy přijel autobus do Dambully jsme byli už značně mokří, ale aspoň už jedem. Neměli jsme vůbec tušení, kam chceme dále polračovat. Rozhodli jsme se, že si v Dambulle sedneme, dame snídani a naplánujeme co dál. Na autobusovém nádraží jsme zapadli ke stolu do nejbližšího občerstvení, nakoupili vodu, divný sladký pernikochleba a kakaové nápoje. Shlédli jsme předpovědi počasí pro různé oblasti, dle kterých jsme usoudili, že dnes jen a jen prší a můžeme se přesunout. Vybrali jsme východní pobřeží a vyhlášenou oblast Arugam bay. Nastoupili jsme do busu směr Kandy, na nádraží jsme našli jídelnu, kde nám ihned po příchodu uvolnili jeden stůl a začali nosit jídla.
Rýže na kari, klasika
Vojáci nám ještě sdělili, že tu dnes byl na návštěvě prezident a pak odjeli. Taky jsme chtěli jet na pokoj, tak nás tam majitel svým novým hybridem odvezl.
Říkali, že je po sezóňe a před týdnem guest house uzavřeli.
Nevypadalo to tak, na všem byla spousta prachu a pavučin, ale pokoje a sprcha byla relativně v pořádku. Jsme unaveni a druhý den chceme vstávat, tak uleháme kolem deváté.
Žádné komentáře:
Okomentovat